ČUMÁCI

Karel je jihoruský ovčák. Vlastně Karla je...ale už je to Karel, i když je to vlastně Karlička. Jako štěně byla velmi bojovná, to jí zůstalo. Chodila jsem s ní na jeden cvičák k nám, jenže tam se jí polovina lidí bála, což nechápu taková malinká a roztomilá byla, že jo Verčo?  Složili jsme tam ZZO, i když jen o vlásek. Ne, Karel, prostě aportovat nebude!

Kvůli neshodám, bývalým láskám a šampionuchtivým spolupejskařům jsme se odstěhovali na jiný cvičák. Tam se nám zlepšilo kousání, ale milý Karel se stal zákeřnějším, zlejším a kousacím strojem. Bylo načase výcvik ukončit. Jihorus výcvik obrany nepotřebuje, má ji v sobě... Tak se stal Karel pouze domácím a výstavním psem. Doma sice někdy zacvičí s peškem, ale i o něj se bojim. Černý stránky mýho Karla tu rozebírat nebudu.

Jestli něco nesnáší, tak je to čas, kdy odjíždim do toho ošklivého Liberce. Nadruhou stranu miluje pátky, protože to se vracím. Atakována Karlem ke zdi se nemohu hýbat, takže psiska mají dost času mě pokousat, ožužlat a očuchat (jestli sem nepřišla do kontaktu s jiným psem třeba...) a taky poškrábat. Kňučící Karel potom pochoduje do svého pelechu (což je vlastně celý barák) a spokojen usíná v některé z jeho neobvyklých poloh...